Restaurace U Matěje

Restaurace U Matěje

  • Kde: Praha 6-Dejvice
  • Status: Blu Approved

Zdarec Papoušci,

Dneska jsem zažil něco opravdu výjimečného a nedá mi to, abych se s vámi o ní nepodělil.

Viděli jste někdo poslední řadu pořadu Masterchef? Já jo a hltal jsem ji plnými doušky. Jako porotci tam tentokrát byli Radek Kašpárek, Přemek Forejt a Jan Punčochář. A právě za posledně jmenovaným jsem vyletěl do jeho restaurace U Matěje na pražské Babě. Celý den jsem odmítal zrní a proso, abych měl v bříšku dostatek místa na dobroty pana šéfkuchaře. Jeho podnik je sice všude chválen, ale já jsem malý nedůvěřivý ptáček, a pokud něco nevyzkouším na vlastní pírka, tak tomu moc nevěřím.

Sám jsem byl zvědavý na střetnutí zobákem v zobák s mistrem české kuchyně. Pln odhodlání jsem přiletěl na předzahrádku starého statku. Nebýt nápisu „U Matěje“ a milionu aut v okolí, ani bych asi nepoznal, že se zde nachází klenot české gastronomické scény.

Exteriér

Zvenku tedy restaurace moc jako restaurace nevypadá, nicméně po otevření vchodových se ocitnete v hlavní hale, která na vás dýchá útulným luxusem. Ihned víte, že tady se děje něco výjimečného. Dominantou celého prostoru je obrovský dutý pařez uprostřed místnosti, kde si číšníci přebírají nově příchozí Papoušky. Domáckou atmosféru doplňují na stěnách visící prázdné zlaté rámy. (Tetičce strace by se tady tuze líbilo – z takových návštěv si vybavila celé své hnízdo na ořešáku v pražské Ořechovce). Dispozice stolů je vhodná pro velké rodiny (kulaté stoly uprostřed), menší rodiny, přátelské slety a páry (stolu po obvodu místnosti). K dispozici je také prostor v prvním patře a malá místnost vpravo od vchodových dveří.

Interiér

Vybíráme žvanec

Ujal se mě jeden Papoušek s růžovým peřím a odvedl mě k mému předem rezervovanému stolu (bez rezervace sem ani nelítejte). Když už jsme u toho, tak obsluha je zde na výbornou. Je vidět, že Papoušek Punčochář má ve své voliéře pořádek. Všichni jsou milí, usměvaví a vždy nápomocní.

Polévka

Pojďme ovšem k tomu, kvůli čemu jsme sem přeletěli. Jídelní lístek je sice stručný, za to nabitý jednou dobrotou za druhou. Nejprve jsem si dal polévku dne. Tou byl dnes Tomatový krém s bazalkovým pestem. Šok přišel již při podávání. Papoušek dorazil s prázdným talířem a plnou polévkovou mísou. Pobídl mě, abych si nechal nalít tolik polévky, kolik uznám za vhodné. Nechtěl jsem vypadat jako prvotřídní žroutík, tak jsem si nechal nalít 3 malé sběračky. Blbeček to ale jsem. Měl jsem si dát mnohem více. Tak dobrou rajčatovou polévku jsem ještě neměl. Nejsem fanoušek rajčat, ale tady jsem po prvním soustu měl pocit, že jsem se ocitl na italské farmě. Gusto Divino Italiano!

Tomatový krém
Tomatový krém

Předkrm

Druhým chodem byla drůbeží paštika se švestkovým chutney. Někteří lidé mají odpor k takovým věcem, jako jsou játra a paštiky, ale lidi věřte, že když vezmete tuto lahůdku do úst, tak úplně zapomenete, že jíte paštiku. Jemná chuť, snadno roztíratelná na domácí chléb. Dokonalost tohoto chodu doplňuje nakládaná cibulka a perfektně dochucené švestkové chutney.

Drůbeží paštika
Drůbeží paštika

Hlavní chod

Jako první hlavní chod jsem si dal pravé Cordon Bleu. Telecí rolka plněná zrajícím sýrem a kvalitní šunkou od kosti. Teprve dnes jsem pochopil, že to, co jinde vydávají za Cordon Bleu, nemá nic společného s tímto lahodným pokrmem. Maso se rozpadalo v ústech a chuť doplňoval roztavený sýr se šunkou. Pocit z české kuchyně navozovala bramborová kaše a hlavně klasický český okurkový salát. Lahoda.

Cordon Bleu
Cordon Bleu

Druhým hlavním chodem byl telecí pavouček s houbovou omáčkou s koprem a knedlík s medvědím česnekem. Byl mi přinesen talíř, kde byly čtyři knedlíky, omáčka a pod ní něco. Nevěděl jsem, co by to mohlo být a podle názvu jsem očekával velkou masitou tarantuli. Říkal jsem si, že to té mrše konečně natřu (v australské domovině nás andulky tarantule pořád straší a loví). K mému zklamání jsem na dně talíře našel kus telecího masa. Zklamání velice rychle zmizelo, jakmile jsem si dal do pusy první sousto. Křehkost telecího masa byla jedinečná. Nebylo ani potřeba nože. Výrazná chuť kopru potěší každého milovníka koprové omáčky a vy, co jí nejíte, věřte, že tady ji sníte. O kombinaci chutí v celém jídle nemusím ani mluvit. Smekám klobouček šéfe.

Telecí pavouček
Telecí pavouček

Dezert

A co jsem si dal na závěr? Když to má být česká restaurace, tak nesmí chybět tradiční české tvarohové buchty. Buchty přelité rumem a podávané s vanilkovou zmrzlinou? Za mě neotřelá, ale perfektní kombinace.

Tvarohové buchty
Tvarohové buchty

Závěrem můj tip. Dejte si karamelové vejce s mangem. Nebudu vám kazit překvapení, abyste nepřišli o zážitek, a tak se o tomto dezertu nebudu moc rozepisovat a ani ho ukazovat. Snad jen malá nápověda. Pokud nejsi Rambo pták, tak si to fakt nedávej.

Pípnutí závěrem

Spousta mých zahraničních přátel mi říká, že českou kuchyni nemají rádi, že je moc tučná a nevypadá nijak vábně. No na to můžu říct asi jediné. Až na jaře zase přiletí kámoš Ara z Brazílie, co pořád tak básní o té zdravé výživě, tak ho vezmu sem. Jsem si stoprocentně jistý, že toto je totiž to místo, kde cizinci změní svůj názor na českou gastronomii.

Velmi zřídka se restauraci povede skloubit dohromady všechny tři složky Maurerova hodnocení. Jídlo, obsluha, interiér. Všechno na jedničku. Maurerovo TOP100 by mělo být doplněno o tuto vynikající restauraci. Na mém výběru jednoznačně je.

Mně nezbývá než konstatovat jediné. Blu approved

A co podnikneme spolu příště? Že by něco sladkého? Uvidíme. Zatím dobrou chuť, Papoušci a na zdraví.

Váš Blu.

Cheers
Restaurace Ve Století

Restaurace Ve Století

Ahoj Papoušci,

Konečně mi od minula vytrávilo, a tak nastal čas na další výlet za poznáním nových gastronomických zážitků. My andulky rády posedíme nad kvalitním jídlem, a ještě radši pak odlétáme s plným bříškem. Bylo nedělní odpoledne a já jsem si říkal, že se mi doma nechce moc rozjímat nad miskou suchého zrní a že raději se porozhlédnu po okolí, jestli nenarazím na něco dobrého k žvanci. Vyletěl jsem tedy z klece a letěl asi 20 minut z Prahy, než jsem svým jestřábím okem (bratranec z pátého kolene prý byl opravdu jestřáb) spatřil statek, odkud se linula příjemná vůně. Přistál jsem tedy na dvorku hned vedle rybníčku. Bylo to jasné. Mým cílem se stala restaurace Ve Století ve středočeské Loděnici.

Hned jsem se polekal děsivých oranžových hlav místních strašáků. Kmotra vrána mi o těch zrůdách vyprávěla příběhy, jak ji na poli nenechají ani sednout. Vypadalo to jako z hororu. Místní vrabci mi však vysvětlili, že dneska je tu velká slavnost a koná se tu každoroční dýňový víkend s výbornými dýňovými specialitami. Uff.

Dvůr

První, co jsem spatřil byla plná restaurace. Nejen uvnitř, ale také na dvoře a ve stodole. Prostě všude plno Papoušků. Naštěstí se našlo jedno bidýlko i pro mě a k mé radosti to bylo uvnitř (v tom spěchu jsem si doma zapomněl teplá pírka). Doporučuji však pro příště udělat rezervaci. Pojďme si tedy popsat, jak to tu vypadá.

Jak už jsem psal, na dvorečku je malý rybníček, s malým vodopádem. Šumění vody tady nesmírně uklidňuje a máte hned pocit, že během oběda tady určitě zrelaxujete. Při vstupu do hlavní budovy restaurace na první pohled jistě zaujme autenticita venkovského stavení. Cihlové zdi, krovy, dřevěné stoly. Hned po usazení jsem se cítil velice příjemně.

Interier

Vybíráme žvanec

A co mi nabídl jídelní lístek? Samozřejmě na statku musí mít tradiční českou klasiku a na tu jsem se samozřejmě těšil, ale když byl ten dýňový víkend, tak jsem neodolal a musel si objednat i oranžovou specialitu.

Polévka

A co jsem si tedy dal tentokrát? Nejprve jsem si zahřál bříško polévkou, česnečkou a dýňovým krémem s kokosovým mlékem. Kokosovému mléku v dýňové polévce jsem moc nevěřil, ale ukázalo se, že tyto dvě komponenty k sobě ladí a jejich výraznou chuť zjemňovala zakysaná smetana. Harmonii těchto chutí doplňovala pražená dýňová semínka (dýně prostě není nikdy dost) a plátek chilli papričky.

Dýňový krém
Dýňový krém

Mám-li zhodnotit česnečku, tak bych řekl klasika. Výrazná chuť česneku, brambory, sýr, křupánky a šunka. Oceňuji, že sýr, křupánky a šunka byly na separátním talířku, protože ne každému mohou tyto přísady být v česnečce po chuti.

Česnečka
Česnečka

Předkrm

Neodolal jsem dnes teplému předkrmu a objednal si kachní játra s rozpečenou bagetkou. Možná vám připadám jako malý modrý kanibal, ale mě to fakt chutnalo. Perfektně dochucená jatýrka se rozplývala na jazyku a kdyby byla možnost si přidat, tak si přidám asi stokrát. Naprostá bomba.

Kachní játra
Kachní játra

Hlavní chod

Po kachních játrech byl čas na hlavní chod. Nejdříve jsem pokračoval v kanibalských choutkách a nechal jsem si donést českou klasiku. Kachní stehno s červeným zelím a houskovým knedlíkem.  Nevím, kde tu kachnu ulovili, ale spíš než kachní stehno mi přinesli pařát ptáka Noha. Na velkém talíři leželo ještě větší stehno a kdesi pod ním se ukrývalo zelí. Pět knedlíků vypadalo vedle toho kusu masa jako pět malých jednohubek. Chuťově nemám naprosto co vytknout. Perfektní zelí, silný výpek a řádný šmak kachny k sobě naprosto ladily.

Kachní stehno
Kachní stehno s červeným zelím a houskovým knedlíkem

Druhým hlavním chodem byla lahodná bylinková vepřová panenka na smetanových žampionech. Jako přílohu jsem zvolil šťouchané brambory s cibulkou a slaninou. Vepřová panenka byla perfektně připravena, uvnitř krásně růžová a šťavnatá. Prostě a jasně dobrota.

Vepřová panenka
Vepřová panenka na smetanových žampionech

Dezert

Bříško už bylo plné, ale pro vás samozřejmě musím ochutnat i dezert, protože přece musí být sladká tečka na závěr. Zvolil jsem si tedy vanilkovou zmrzlinu obalenou v oříškách s horkou čokoládovou polevou. Vhodně zvolená kombinace chutí jenom podtrhla krásně zdobený dezertík, který připomínal tradiční marcipánovou kouli.

Zmrzlinová koule
Zmrzlinová koule

Už jsem se chystal odletět zpět do své domácí klícky, ale neodolal jsem ještě jednomu dezertu. Lívanečky s borůvkami a malinami. Číšník mi přinesl krásně naservírovaný talířek, kde se tyčily čtyři malé pyramidky. Na povrchu křupavé, ale uvnitř krásně jemné lívanečky, přesně takové, jaké mám rád. Sladká chuť dokonale kontrastovala s kyselou omáčkou z lesních plodů. Na vrchu šlehačka a celé to bylo doplněné špetkou skořice. No tady nezbývá než říct jediné: Velká pochvala kuchaři.

Lívanečky s lesním ovocem
Lívanečky s lesním ovocem

Koktejl

K pití jsem si tentokrát dal High Society koktejl. Možná vám přijdu jako malý alkoholik, ale vězte, že doma v pítku mám jenom vodu. Gin, Campari, broskve, grep. Tento koktejl jsem měl poprvé a svou hořko-sladkou chutí si mě získal. Snad po něm ale trefím domů.

Koktejl
High Society

Pípnutí závěrem

Jak to tedy celé uzavřít? Restaurace Ve Století mě velice překvapila. Ukázala mi, že tradiční česká klasika se může podávat i nevšedně a neobyčejně. Potěší žaludek každého, kdo hledá chutnou tuzemskou kuchyni. Velice se těším, že se tady příště s někým z vás potkám. A co si tady objednáte vy?

Tak na shledanou Ve Století. Blu Approved

Kam mě zanesou křídla příště? Blu ví, ale nepoví. Buďte trpělivý a určitě vám o tom brzy napíšu.

Váš Blu.

Restaurace Farm Table

Restaurace Farm Table

Ahoj Papoušci,

A je to tu. První restaurace. Na tenhle den jsem se připravoval od vajíčka. A nyní vám mohu sdělit dojmy z první návštěvy restaurace v mém životě.

Přemýšlel jsem, která restaurace by měla být jako první na mém seznamu. Strávil jsem hodiny a hodiny procházením webu a hledal jsem něco, co bych pro vás mohl odzkoušet. Nechtěl jsem začít hned v Praze, protože odtamtud vám toho přinesu ještě tolik, že se vám to asi bude až zajídat. Takže kam? Andulčí vízum na Moravu je zatím v procesu vyřizování, tak nezbývalo nic jiného než se vydat do nejbližších lesů mimopražských.

Mé oko padlo na Bar & Brasserie Farm Table v Klecanech. „Klec?“ pomyslel jsem si a bylo rozhodnuto. Na webu tuto restauraci všichni chválí, že prý používají jen ty nejvybranější suroviny a že vše, z čeho vaří si sami pěstují na své vlastní farmě. No tohle se přece musí ověřit. Vyletěl jsem tedy z klece a přistál severně kousek od Prahy.

První, co člověka zřejmě překvapí, je velikost budovy, ve které se restaurace nachází. Zvenku totiž Farm Table působí velice miniaturním dojmem. Po vstupu do restaurace se ovšem otevírají celkem čtyři části, kde je možno posedět. (Přízemí u otevřené kuchyně, zahrada, balkon a prosklená galerie v prvním patře).

Interiér zrcadlí název restaurace. Dřevěné stoly, dřevěné doplňky, vše vyvolává dojem, že dnes se bude stolovat na farmě. Potěšili mě i takové drobnosti, jako jídelní lístek na servírovacím prkénku či dřevěná truhlička na účet.

Vybíráme žvanec

Polévka

Ale pojďme k věci, totiž k jídlu. Nejprve jsem si nechal přinést Kulajdu. Stručně a jasně, chuť předčila vzhled. Výrazná chuť kopru jemně doplnila sladkokyselou chuť, brambory, pravé hříbky, prostě vše tak, jak má být. Za mě jednoznačně top kulinářský zážitek.

Kulajda
Kulajda

Předkrm

Studený předkrm představovala husí paštika s opečenou bagetkou podávaná na dřevěném prkýnku. Krásně naservírováno, jemná chuť, ale zároveň výrazná. Jedinou výtkou bylo složité mazání paštiky na bagetku, ale možná to bylo mými nemotornými drápky.

Husí paštika
Husí paštika

Hlavní chod

Hlavní chody jsem ochutnal dva. Prvním byl Flank Steak. Přinesli mi pořádný kus skvěle vychuceného masa doplněného chutí brambor grenaille a zelených fazolek se slaninou. Ačkoliv bylo jídlo vynikající, tak porce byla nad mé síly.

Flank Steak
Flank Steak

Druhým hlavním chodem byla hovězí líčka na červeném víně. Jedním slovem lahůdka. Není co vytknout. Líčka se rozpadala na jazyku a symfonii chutí dokreslovala jemná omáčka s bramborovou kaší.

Hovězí líčka na červeném víně
Hovězí líčka na červeném víně

Dezert

Pak přišel čas si dát něco sladkého na slehnutí. Na první pohled do jídelního lístku jsem si vybral čokoládový fondant a cheesecake s višněmi. Fondant byl podávaný s vanilkovou zmrzlinou a výbornou omáčkou z lesního ovoce. Byl lehce přepečený, ale chuťově velice vydařený.      

Čokoládový fondant
Čokoládový fondant

Třešničkou, teda spíš višničkou, na dortu byl cheesecake podávaný velice netradičně, totiž ve skleničce. Pro mě to byl opravdu jeden z nejlepších dezertu, co jsem kdy ochutnal a dávám mu jedničku s hvězdičkou.

Cheesecake
Cheesecake

Koktejl

Ve speciální denní nabídce mě zaujal jediný koktejl, který restaurace nabízela. Neodolal jsem a záhadný Čoko-Loko koktejl jsem si objednal. Překvapila mě příjemná chuť vanilkové vodky smíchané s čokoládou a khaluou, což jsem do dnes nevěděl, co to je. Odvážným štěstí přeje a dnes již vím, že se jedná o kávový likér.

Čoko-Loko
Čoko-Loko

Pípnutí závěrem

Sečteno podtrženo. Komu bych tedy Farm Table doporučil? Rozhodně lidem, kteří se chtějí nejen skvěle najíst, ale mít z návštěvy i kulinářský prožitek. Místo si tu najdou nejen rodiny s dětma (nachází se tu vnitřní i venkovní dětský koutek), cyklisti, kteří zrovna projíždí okolo, ale i vyznavači gastronomických zážitků.

Odlétám tedy s dobrým srdcem a plným bříškem zase dál, ale určitě si sem ještě několikrát zaletím. Mám totiž spadeno na jejich BBQ vepřová žebírka.

Díky Farm Table! Blu Approved

A kam si zaletíme spolu příště? Nechte se překvapit, papoušci.

Váš Blu.

Vchod do restaurace
Na podzim je barevno nejen na talíři…


Pin It on Pinterest