Restaurace Letná

Restaurace Letná

Archiv pro měsíc: Listopad 2019

Zdar, Papoušci.

Dneska vám povím, jak jsem si místo párku s hořčicí dal lahodný dlabanec.

Už jsem vám vyprávěl o svém kmotrovi Rudovi? Určitě ne. Ruda je žlutý kanárek. Je to malý, ale už poměrně věkem znavený kmet. Je z rodiny tradičních hornických Papoušků. Bavil jsem se s ním, kam tak rád ve volném čase chodívá. On prej na Letnou. No to se ani nedivím. Skoro každej Papoušek se rád podívá jednou za čas na fotbálek.   

Jste fanoušci fotbalu? Já jo. Teda pravidlům moc nerozumím, ale líbí se mi ty barevný trička, co maj fotbalisti na sobě. Nejradši mám ty modrá. Ty mě dostávají do kolen. Ale zpátky k mému kmotříčkovi. Ptal jsem se ho, jestli by mě na tu Letnou vzal někdy s sebou, že bychom si udělali super večer. A on souhlasil. Představte si to. Já a můj kmotříček se jdeme podívat na tradiční pražský klub, jak hraje fotbálek. Dáme si pivo a klobásu a zanadáváme si na ty Papoušky, co tak běhaj. No prostě super večer. Měli jsme si dát sraz u něj doma na Kladně. Přišel jsem tak, jak řekl a vyrazili společně.

Bylo to zvláštní, protože už po prvním mávnutí křídel jsme nabrali jiný směr, než jsem čekal. Ale říkal jsem si, že kmotr má svou oblíbenou letovou trasu, aby se vyhnul těm velkým kovovým Ptákům. Víte ty mě taky děsí. Řve to jak tur, křídly to nemává, ale přesto to lítá. Často mývám noční můry, jak mě tohle hovado pronásleduje. Ale o tom až jindy. Teď zpět k našemu výletu.

Najednou kmotříček přistál a říká: „Jsme tady, hochu.“. Přistál jinde, než jsem čekal. Přistál ve svém rodném městě, v Kladně, nebo jako on říká na Kladně. Rozhlédnu se a přede mnou je obrovský nápis: „Restaurace Letná“.

Takže tentokrát žádný fotbal, ale žranice. No nemůžu říct, že mě to nepotěšilo. Restaurace se nachází v obytné zástavbě nedaleko sportovních areálů, ve starším domě. Z venku se vlastně jedná o velice nenápadnou restauraci, kterou snadno přehlédnete, ale věřte, že to byste nechtěli, protože návštěva tady stojí za to. Ruda už je zkušený, a tak nám předem zajistil bidýlko, kde si můžeme sednout. Sem se totiž jinak, než na indiána nedostanete.

Exteriér

Interiér je rozdělen do tří místností. Při vstupu je místnost s barem a kuchyní. Druhá místnost je hlavní, hezky zdobená a je tu plno stolů. Také tu je největší hluk. Třetí místnost je úplně vzadu. Je malá, ale útulná a bývá tam relativní klid.

Interier
Interier

Vybíráme žvanec

Meníčko, které nám přinesli bylo poměrně bohaté a plné dobrot. Jedna byla lepší než druhá a já opět nevěděl, co si vybrat. Super věc, kterou tady mají, je sezonní nabídka, která je pro každý měsíc jiná. Takže pokaždé můžete přicházet s napětím, co vás tady čeká.

  • Studený předkrm

Začal jsem tedy studeným předkrmem. Asi už víte, že jsem nejen malá modrá gastroandulka, ale že jsem taky paštiková andulka. Ani tady jsem nezaváhal a objednal si sezonní paštičku z jater mladého jelena a konfitovaného bažantího prsa. Celé to bylo zabalené do želé z domácí šípkové zavařeniny, kdoulové chutney. K tomu jsem dostal ještě čerstvé teplé toastíky s kaštanovým pestem. Paštika byla dobrá. Měla jinou chuť než ostatní paštiky, které jsem doté doby zobal. Nejlepší byla v kombinaci právě se šípkovým želé. Teprve pak to dostalo ty pravé grády.

Paštika z jelena
Paštika z mladého jelena a konfitovaného bažantího prsa
  • Polévka

Polévky jsem okusil hned dvě. Opět jsem musel si zobnout houbového krému. Konkrétně se jednalo o smetanovou polévku z lesních hub. Krém byl jemný, skvěle dochucený a ta bramborová sláma na vrchu tomu dala ten správný křupavózní zážitek. Moc jsem si pochutnal a kdybych nevěděl, že mě čeká ještě hodně jídla, tak bych si dal další talířek.

Polévka z lesních hub
Smetanová polévka z lesních hub

Dvojitý vývar z hovězího žebra s játrovými knedlíčky doplněné morkem, kořenovou zeleninou a cuketovými nudličkami. Tomu říkám název jídla. Pokud mám ovšem hodnotit chuť, tak tady je jasná jednička s hvězdičkou. Vývar byl opravdu silný a cuketové nudličky byly vynikající. Knedlíčky už jen podtrhly tuto povedenou polévku.

Vývar s cuketovými nudlemi
Dvojitý vývar s játrovými knedlíčky a cuketovými nudlemi
  • Teplý předkrm

Nejsem moc zvyklý si dávat teplé předkrmy, ale tady jsem neodolal a objednal si grilované krevety. Krevety byly výborné, marinované v bazalce, chilli a česneku. Plating tady také na jedničku. Krásně poskládané krevetky na salátku Goma s červenou řepou.

Tygří krevety
Grilované krevety

Na zobání jsme si s Rudou objednali bramborovou slámu. Trochu jsem doufal, že se bude jednat o opravdovou bramborovou slámu, ale přinesli nám jen malé hranolky s domácí Jack Daniel’s omáčkou. Chuťově byly vynikající, to určitě, ale tady jsem opravdu čekal něco trochu jiného.

Bramborová sláma
Bramborová sláma
  • Hlavní chod

Ruda říkal, že se mám těšit na hlavní chod, že tady to fakt uměj a že právě proto sem tak rád ve volném čase chodí. Objednal jsem si nejprve tedy grilovaná kachní prsa. Jasně, zase je ze mě kanibal. Ale já prostě neumím odolat kachničce. Tentokrát je však udělána jinak. Kachní prsa na řasách Wakame s trhaným salátem, kustovnicí, bílým sezamem, houbami Enoki a dresinkem Teriyaki s limetkovou šťávou. Wow. Tohle byla trefa do černého. Kachní maso se úplně rozpadalo v zobáčku a já si jen užíval kombinaci všech chutí. Tohle bylo asi jedno z nejlepších jídel, co jsem měl.

Wok
Grilovaná kachní prsa

Pak jsem si dal trhaná žebra z divočáka ve štiplavé marinádě. Dostal jsem k tomu tymiánový chléb s rozmarýnem a chutney z mandarinek, hrušek, limetek, chilli a koriandru. Žebra byla chuťově super a velice oceňuji, že byla vykoštěná. Dobrůtek jako toto bych mohl mít více. Co se týká chutney, tak mělo velice nezvyklou chuť a já bych ho asi volil k jiným pokrmům, ale věřím, že své fanoušky si také najde.

Trhaná žebra z divočáka
Trhaná žebra z divočáka
  • Dezert

Bříško už bylo skoro plné, ale já jsem dokázal ještě zkusit dva dezerty. Cheesecake-brulée, jak už název napovídá, jedná se o kombinaci cheesecake a creme-brulée. Konkrétně tedy o to, že na cheesecake se zapeče karamelová vrstva. Musím říct, že se jedná o zajímavou kombinaci a s jahodovou omáčkou to bylo moc dobré.

Cheesecake-brulée
Cheesecake-brulée

A teď prosím o fanfáry. Máme tady zlatý hřeb večera. Ze sezonního menu k nám na stůl přilétají…smažené tvarohové nočky s rumovým šlehaným mascarpone, marinovanými švestkami a čokoládovým jehličím. Tady nemám jedinou výtku. Vlastně jo. Tohle by mělo být součástí stálého menu. Je to lahoda, která si zaslouží mít své místo mezi ostatními dezerty.

Smažené tvarohové nočky
Smažené tvarohové nočky

Pípnutí závěrem

Bříško plné. Už opravdu tam nemám co nacpat. Teda, Papoušci, tohle byl opravdu zážitek. Tady to opravdu umí. Vědí přesně, co a jak. Obsluha na jedničku, jídla na jedničku, plating originální a nápaditý. Kdybych mohl, tak se tady uhnízdím a zůstanu tady. Vůbec se nedivím, že je zde pořád plno a že se tu kmotříčkovi tak líbí. Byl to zážitek, na který se nezapomíná. A fotbal? Na ten nemáte ani pomyšlení. Sem určitě musím ještě zaletět.

Na Letnou letí jedno Blu approved.

No a kam poletíme příště? Zkusíme zavzpomínat na staré časy. Mějte se andulkovsky.

Váš Blu.

čaj

Restaurace Statenický mlýn

Restaurace Statenický mlýn

Archiv pro měsíc: Listopad 2019

Exterier

Ahoj Papoušci,

Také se vám stýská po létě? Sluníčko, teplo, světlo až do pozdního večera a co máme teď? Déšť, někde už i sníh, zima, tma už ve čtyři. No prostě já tomu říkám depresivní počasí, nebo jak se říká počasí pod psa. Nevím sice proč pod psa, protože jednou právě při takovém počasí mi pes pomohl, když jsem se mohl pod ním schovat, aby mi nenavlhla pírka. Já bych tomu říkal třeba počasí pod komára, ten vás před ničím přece neochrání, a ještě vás kousne. Říkejme tomu tedy počasí pod komára. Určitě se to chytne.

No ale zpátky k tomu sluníčku, teplu. Přemýšlel jsem, co by mi mohlo pomoci se dostat do letní nálady. Prohlížení si fotek z léta není to, co by mě dostalo do lepšího rozpoložení, spíše naopak – chytám větší depku, že další léto je v nedohlednu. Zbývalo tedy jediné. Musím se z toho pořádně najíst. A jaká jiná kuchyň vám může pomoci než ta, kterou máte s létem spojenou. Bylo rozhodnuto. Dneska si dáme kuchyni italskou.

No jo…ale kde? Italských kuchyní je v mém okolí spousta. Rozhodl jsem se, že tentokrát opustím vír velkoměsta a vydám se za Itálii někam do klidu. Létal jsem a létal okolo Prahy až najednou mě za zobáček chytla vůně čerstvé bazalky, čerstvých rajčat a italské pizzy. Tohle musela být trefa do černého. Letěl jsem tedy za tou vůní až jsem se ocitl ve středočeských Statenicích. Přistál jsem před restaurací Statenický mlýn.

Již to, že ze mlýna se stala italská restaurace a ne česká, což bych očekával, mě zaujalo. Musí to být výjimečná Itálie. Přiletěl jsem již poměrně za tmy, ale i tak okolí bylo velice příjemné. Jezírko, u kterého restaurace stojí tvoří krásnou romantickou atmosféru. A ten klid…no prostě skoro jako na dovolené.

Exteriér

Interiér restaurace je překvapující. Vůbec se nejedná o nějaký starý mlýnský styl. Naopak, restaurace je velice moderní, dvoupatrová a provoněna italskými bylinkami. V rohu se krčí kameninová pec, kde se pečou čerstvé pizzy, které voní jako ty neapolské. Vnitřek restaurace mě tedy velice překvapil a hned jsem se tu cítil velice dobře. Atmosféra restaurace je na jedničku.

Interier

Vybíráme žvanec

  • Polévka

Jídelní lístek nabízí spoustu dobrot. Předkrmy, které zněly jeden lépe než druhý. Ale tentokrát jsem předkrm vynechal. Venku byla zima a já se potřeboval pořádně zahřát. Objednal jsem si tedy houbovou polévku. Papoušci, to byla lahoda. Jestli si nějak představuji houbový krém, tak je to přesně takto. Krém byl krásně jemný a mísily se v něm chutě pravých hříbků a smetany. K tomu všemu navrchu byla bramborová sláma, která jen doplnila dokonalost tohoto pokrmu.

Houbový krém
Houbový krém

Druhá polévka, hovězí vývar s trhaným masem, byla také vynikající. Vývar byl opravdu silný a bez použití jakýchkoliv bujónů. Prostě poctivý masový vývar, který když sníte, tak cítíte, že jste mnohem zdravější. Ideální polévka do toho marastu, co byl venku. Játrové knedlíčky byly měkké a velice dobře dochucené. Ano není to typická italská polévka, ale komu to vadí? Vždyť je to mlýn, tady se prostě mísí vlivy i klasické kuchyně.

Hovězí vývar
Hovězí vývar s trhaným masem
  • Hlavní chod

Když jsem si tak pročítal jídelní lístek a vybíral hlavní chod, tak mé oči se zastavily u jedné položky. Pečený hovězí ořech, špikovaný gazdovskou slaninou se svíčkovou a karlovarským knedlíkem. No jestli něco je na míle vzdálené italské kuchyni, tak svíčková. Tohle se muselo zkusit. Možná je to hřích a já se propadnu do ptačího pekla, ale v italské restauraci se musí ochutnat svíčková. Při čekání na jídlo jsem přemýšlel, jestli bude třeba něčím ozvláštněná do italského stylu. Nevím, třeba bazalka, rajčata, mozzarella. Nakonec mi přinesli klasickou svíčkovou. Ale Papoušci, ta svíčková měla vynikající chuť. Maso bylo měkké, krásně se rozpadalo na vlákna a ta svíčková omáčka byla jako od babičky. Karlovarský knedlík byl domácí. Byl trochu slanější, ale pokud jste to smíchali s omáčkou, brusinkami a masíčkem, tak to bylo prostě jako od babičky.

Hovězí ořech se svíčkovou
Pečený hovězí ořech se svíčkovou

Jako druhý hlavní chod jsem zvolil italskou klasiku. Minule jsem měl těstoviny a pizzu, tak byl čas ochutnat risotto. V nabídce měli risotto z pravých hříbků restovaných na másle, ovoněné česnekem, s hoblinky parmezánu. Nikdy jsem nebyl fanoušek risotta a trochu jsem se bál, že budu muset být trochu kritický, ale obavy se rozplynuly hned po prvním zobnutí. Musím uznat, že rýže byla udělaná tak, jak má být a jednotlivé chuti risotta byly zřetelné. Dohromady to spolu krásně ladilo. Pochutnal jsem si.

Risotto
Risotto z pravých hříbků
  • Dezert

Dezerty jsem dal také dva. Nejprve jsem si objednal čokoládové brownies s malinovým karamelem a mandlemi. Očekával jsem klasické americké brownies, které je těžké a hutné. Místo toho mi donesli italskou variantu tohoto pokrmu. Vzdušný čokoládový koláč, lehce nahořklý a krásně jemný. Ideální letní dezert, který zaplní bříško. V kombinaci s kyselými malinami jsem si to moc užil.

Brownies
Čokoládové brownies

Panna cotta s bílou čokoládou a borůvkovou omáčkou byla jen sladká dokonalá tečka na závěr. Prostě kombinace sladké a kyselé je dokonalá.

Panna Cotta
Panna Cotta

Pípnutí závěrem

Vidíte. Itálie je prostě Itálie. Lehká jídla, čerstvé suroviny a vy máte pocit, že neodcházíte z restaurace, ale od návštěvy svých přátel. Musím pochválit obsluhu, která byla velice příjemná, vstřícná a slušná. Cítil jsem se skoro jako doma. Jsem rád, že alespoň na chvíli jsem mohl mít pocit, že venku je sluníčko, teplo a krásný mořský vzduch. A že tu kombinují pár jídel z té naší české kuchyně? No a co. Lepší podat perfektní svíčkovou než rozvařené těstoviny s UHO omáčkou. Já jsem si maximálně pochutnal a určitě sem zase zaletím.

Do Statenického mlýna letí mé Blu approved.

No a co dál? Řekněte mi prosím, jakou kuchyni byste rádi ochutnali. Pokusím se vás potěšit.

Váš Blu.

Restaurace Goodies Home Kitchen

Restaurace Goodies Home Kitchen

Archiv pro měsíc: Listopad 2019

Ahoj, Papoušci.

Slíbil jsem Vám pouť po Asii, co? No tak jo. Minule jsme byli ve Vietnamu, a kam se podíváme dnes? No co je blíž Vietnamu než sám Vietnam? Já vím, já vím. Měli jsme se podívat na něco nového, ale když tohle je prostě něco, o co se s vámi musím podělit. Vždyť by to byl hřích, kdybych si tenhle skvost nechal pro sebe.

Minule jsem vám vyprávěl, jak jsem se zamiloval do Vietnamu a jak bráchanec Filip by byl šťastný z mého nadšení pro vietnamskou kuchyni. Tak jsem mu to sdělil a on vzkazuje, že to, co jsem ochutnal nebyl ten pravý Vietnam. Gastronomické experimenty jsou prý sice fajn, ale domácí kuchyně je domácí kuchyně, protože jen z té může člověk poznat, zda mu daná chuť sedí či ne.

No a tak jsem hledal a hledal a hledal a…no prostě jsem hledal. A našel. Už z názvu je jasné, že se bude jednat o domácí kuchyni. A hned v prvních slovech se píše: „Připravujeme vietnamská jídla přesně tak, jak si je dávají Vietnamci doma.“ No jestli někde si mám dát pravý Vietnam, tak to musí být tady. Konkrétně se jedná o restauraci Goodies Home Kitchen.

Vyletěl jsem tedy z klícky hledat tuto domáckou restauraci a byl zvědavý, jak to tam asi bude vypadat. Už když jsem přilétal k restauraci, všiml jsem si velkého loga na zdi. Věděl jsem tedy, že jsem na správném místě. Restaurace se nachází v přízemí místního bytového domu a musím říct, že zvenku vypadá poměrně příjemně. Hned jsem se těšil dovnitř.

Exterier

Víte, my gastroandulky jsme od přírody zaměřeny na detail. Naše hlavičky pořád kmitají sem a tam všímají si všemožných detailů. A že tady bylo proč kmitat. Tolik krásných a okuladících prvků. No posuďte sami. Interiér již při vstupu působí velice příjemně a domácky. Restaurace není nikterak velká, ale i přesto se sem vejde dost návštěvníků díky spodnímu patru. Béžové klidné tóny barev v kombinaci s dřevěným dekorem je pro mé oko pohlazení na duši. Papoušci se tu prostě hned cítí jako doma. Velice oceňuji i výzdobu, která není nijak extravagantní, ale naopak decentní (rámečky na zdech, polštářky, lustry a na každém stole malá kytička).

Interier
Interier

Vybíráme žvanec

Jak už jsem psal, miluji detaily. Menu je naprosto stylové do takové restaurace. Hraje stejnou barvou, jako interiér, a jak jsem se dozvěděl, nově zde mají i speciální sushi menu, které je na krásném dřevěném podkladu. No vybírat prostě byla jedna radost.

Menu
  • Studený předkrm

Jako předkrm jsem opět zvolil závitky, tentokrát však jiné. Nejprve jsem si objednal mango závitky. Tyto čerstvé letní závitky měly v sobě kromě manga, jak název prozrazuje, také arašídy, sezam, rýžové nudle a čerstvé bylinky. Určitě už víte, že já jsem prostě andulka-masožravec, ale věřte nebo ne, tady mi to maso vůbec nechybělo. Cítil jsem nasládlou chuť manga a užíval si tuto kombinaci chutí společně s pikantní omáčkou. Moc povedené.

Mango závitky
Mango závitky

Jako druhý předkrm jsem zvolil místní specialitu. Mimochodem speciality tu poznáte snadno. V menu má taková položka u sebe logo tohoto podniku. Ale zpět k předkrmu. Dal jsem si čerstvé lososové závitky s ananasem a tradiční nuoc mam omáčkou. A musím říct, že jsem hned pochopil, proč to je místní specialita. Chuťově to totiž odpovídá vysoké gastronomii. Tady také nemám co vytknout. Mňam.

Lososové závitky
Lososové závitky s ananasem
  • Polévka

Poté jsem si dal trochu polévky. Konkrétně klasickou vietnamskou Pho. Ale opět ve speciální úpravě, která se zde nazývá Pho Sot Vang. Jedná se o poctivý vývar s placatými rýžovými nudlemi, čerstvými bylinkami a mungo klíčky, na červeném víně dušeným hovězím a asijským kořením. Nevím, jak to ti Asiati dělají, ale jejich vývary jsou úplně jiné než ty české. Jsou takové jemné, ale přesto chuťově moc dobré. Nikdy bych neřekl, že hovězí maso na červeném víně může přijít do polévky. Vždycky jsem si ho představoval jako hlavní chod, ale světe div se, tady to funguje. Když si do zobáčku dám sousto, tak cítím každou jednu komponentu a dohromady to prostě chutná. Pro ty, kteří mají potřebu Pho ještě dochutit je tu k dispozici nakládaný česnek, chilli a citron. Dobrota a velká pochvala kuchaři.

Pho Sot Vang
Pho Sot Vang
  • Hlavní chod

Hlavní chody se nesly ve znamení rýže. A ne ledajaké rýže. Zvolil jsem opět specialitku – Goodies křupavou rýži. Jedná se o klasickou jasmínovou rýži, ale nejprve lehce osmaženou na kurkumovém oleji a následně posypanou smaženou křupavou rýží. Chuť je sice trochu jiná, než na kterou jste zvyklí, ale po prvním soustu pochopíte, že tohle prostě do téhle domácí kuchyně patří. A budete se nakonec olizovat až za ušima.

No a co jsem teda zvolil s rýží? Nejprve jsem si dal rybičku, konkrétně lososa v ananasovo-rajčatové omáčce. Losos byl perfektní. Jemný, křehký a dokonale ochucený. Někdy se stává, že ryby lehce zavánějí rybinou, ale tenhle losos teda ne. Moc jsem si pochutnal. Chuť omáčky nebyla typická. Kombinace rajčat a ananasu není běžná kombinace, ale opět to tady záhadným způsobem fungovalo a já si opět strašně pochutnal.

Lososo s ananasovo-rajčatovou omáčkou
Losos s ananasovo-rajčatovou omáčkou

Druhým hlavním chodem bylo restované kuřecí stehno s omáčkou z asijského koření. Tady budu stručný a jasný. Křehké, dokonalé kuře bylo asi jedno z nejlepších, co jsem kdy zobal. Moc jsem si pochutnal a příště poprosím o recept, protože to fakt stojí za to.

Restované kuřecí stehno
Restované kuřecí stehno
  • Dezert

Dezertíky jsem tentokrát vynechal, mají tam sice dva, ale já chci tuhle restauraci odkrýt postupně. Sladká rýže a matcha zmrzlina znějí totiž strašně lákavě, a tak jsem si nechal důvod se tam v brzké době zase vrátit.

Pípnutí závěrem

Co pípnout závěrem? Snad jen, že bráchanec Filip měl pravdu. Domácí vietnamská kuchyně je vážně jiná a jestli jsem minule říkal, že jsem se do Vietnamu zamiloval, tak teď už to je má životní láska. Jídla, která nejen chutnají, ale i lahodí oku jsou tady samozřejmostí a věřím, že si tady každý najde to, na co má zrovna chuť. A strašně moc chci poděkovat obsluze. Díky nim jsem se zde cítil jako doma na svém bidýlku. Tohle je prostě skrytá perla pražských asijských restaurací. A sem se určitě zase vrátím.

Nemůžu říct nic jiného než Blu approved.

No a co si dáme příště? Vietnam? Thajsko? Nebo se přesuneme zpátky do Evropy?

Váš Blu.

čaj

Restaurace Gao Den

Restaurace Gao Den

Archiv pro měsíc: Listopad 2019

Ahoj, Papoušci.

Den se se dnem sešel a já jsem zase pomyslel na nějaký ten gastrovýlet. Pamatujete, jak jsem nedávno dostal chuť na Vietnam? No tak si představte, že jsem ji dneska dostal znova. Tenkrát mi mou návštěvu zkazila moje nezkušenost. „Bez indiána není do Vietnamu návštěva brána“. Na tohle andulčí motto jsem prostě tehdy zapomněl. Tentokrát jsem však byl prozíravější. Sednul jsem si k počítači a hledal jsem vietnamskou restauraci, kam bych zaletěl.

Dlouho jsem si nemohl vybrat, protože v okolí jich je poměrně hodně, nakonec jsem si dokázal najít jednu, která byla nedaleko místa, kudy jsem měl ten den letět. Zavolal jsem tam, abych si udělal rezervaci a představte si, že mě odmítli, že prý už mají plno na 2 dny dopředu. Rozšiřuji tedy andulčí moudro na: „Jako vlk musíš výt, chceš-li Vietnam navštívit.“

Takže jsem zase ostrouhal. Ale tentokrát jsem si řekl: „NE!!! Dneska budu mít Vietnam.“ Rozhodl jsem se, že si teda zaletím trochu dál. A zavolal do vietnamské restaurace na okraji Prahy. A tam řekli, že mi bidýlko podrží. Takže jsem s radostí malého ptáčka vyrazil směr Stodůlky. Mým cílem se stala restaurace Gao Den.

Zpětně jsem se dozvěděl, že Gao Den, v překladu černá rýže, je dokonce ve výběru Pavla Maurera na 49. místě. Prague Towers, kde se tato restaurace nachází, se tyčí nad Stodůlkami skoro jako dvě strážné věže. Byly pro mě jako maják a já tak snadno našel cestu k tomuto podniku. Z venku působí restaurace poněkud nenápadně. Nápis není podsvícen, ale příjemná atmosféra tohoto podniku je cítit i ven.

Uvnitř na vás dýchne náznak luxusu. Po příletu už na mě čekal Papoušek, který mi odebral můj zimní kabátek a uložil ho do šatny. Toto jsem maximálně ocenil, protože nemám rád, když mi kabátek padá ze židle. Usadil mě na mé bidýlko a já mohl obdivovat krásu tohoto podniku. Ačkoliv má podnik dvě patra, tak sehnat zde místečko je poměrně složité. Všechny stoly jsou obsazeny a nebo označeny indiánskou cedulkou.

Interier

Vybíráme žvanec

Dostal jsem menu a mohl začít svůj výběr. Vietnamské jídlo jsem ještě neměl, a tak bylo poměrně složité si vybrat. Naštěstí u každého vietnamského názvu je i český překlad, co dané jídlo obsahuje. Chtěl jsem pro vás toho ochutnat, co se mi do bříška vejde.

  • Studený předkrm

Jako předkrm jsem zvolil Nem Ba Chi. Přinesli mi krásně naservírované nesmažené závitky s vepřovým bokem. Vzal jsem tedy hůlky do pařátků a ochutnal. Překvapila mě nasládlá chuť a začal jsem tedy přemýšlet, co to je. A pak mi to docvaklo. Ta sladká chuť byl žlutý meloun. Kombinace vepřového a žlutého melounu mě dostala, a když jsem si to namočil v bergamot omáčce, tak mě to dostalo do kolen. Bylo to naprosto výborné.

Nem Ba Chi
Nem Ba Chi

Druhý předkrm, také závitky, se jmenovaly Nem Special. Tady také nemám vlastně co vytknout. Závitky plněné rýžovými nudlemi, hovězím masem, mangem, arašídovou pastou, čerstvou zeleninou a bylinkami. Harmonie chutí v zobáčku. Vše k sobě perfektně ladilo a já si užíval pohodu a klid, která se mě po tomto pokrmu zhostila.

Nem Special
Nem Special
  • Polévka

Po předkrmu následovala polévka. Pro její perfektní chuť jsem úplně zapomněl její vietnamský název. Popíši vám aspoň, co na mě čekalo na talíři. Vývar s rozpadajícím se masíčkem, bambusové klíčky, koriandr a rýžové nudle. Polévka zahřála a zachutnala. Vynikající.

Polévka
Vývarová polévka
  • Hlavní chod

Hlavní chod se nesl ve znamení hovězího masa. Nejprve jsem si poručil Bun Bo Nam Bo, neboli restované hovězí kousky s čerstvým salátem, sladkokyselou zálivkou a rýžovými nudlemi. Jídlo, které přinesli vypadalo perfektně. Žádný míchaný salát, ale každá ingredience měla své pevně stanovené místo. Mrkev, salát, bambusové klíčky, koriandr, maso, oříšky a pod tím vším porce nudlí. Chuťově vše ladilo, každá komponenta doplňovala celkovou chuť jídla. No já si prostě pochutnal.

Bun Bo Nam Bo
Bun Bo Nam Bo

Druhým chodem bylo Bo Mong Co. Lehce pikantní hovězí kousky ve sladké sojové omáčce se zeleninou a chilli s rýží. Tady se kuchař opět trefil do mé chuti. Bál jsem se, že to bude moc pikantní, ale bylo tak tak akorát. Kombinace sladké omáčky s masem a rýží bude mít už navždy místo na mém jídelníčku.

Bo Mong Co
Bo Mong Co
  • Dezert

Jak už to tak tradičně bývá, když je jídlo zdravé, nebývá nikterak těžké. Stejně tak tomu bylo tady. Snědl jsem toho už dost, ale pořád jsem cítil, že nejsem přepapaný. Objednal jsem si tedy 2 dezerty.

První z nich byl Kem Cot Dua. Espuma z bílé čokolády a kokosového mléka byla dokonalá. Sladká a jemná, jazýček potěšující. Doplněna byla o karamelizované nashi, které svou nakyslou chutí perfektně ladila se sladkou espumou. Na vrchu byla křupinka z karamelu se sezamem. Dobrota.

Kem Cot Dua
Kem Cot Dua

A pak přišla sladká bomba na závěr. Banh La Dua. Donesli mi Pandan lívance s kokosovým mlékem a mangovou omáčkou. Nevěděl jsem, co to Pandan je, ale podle všeho to je rostlina, která se v Asii používá jako koření. Každopádně lívance byly zelené, ale i přes netradiční barvu velice chutné. Moc jsem si pochutnal.

Banh La Dua
Bahn La Dua

Pípnutí závěrem

Z Gao Den jsem odlétal (ano opravdu odlétal, ne jako z jiných restaurací, odkud se plazím) naprosto nadšený. Čerstvá chuť, moderní přístup k pokrmům. Je vidět, že tady přesně vědí, co chtějí. Celé menu, které jsem si dal k sobě perfektně pasovalo. Vůbec se nedívím, že se nachází v Maurerově výběru. Pokud takhle chutná Vietnam, tak balím baťůžek a letím na dovolenou za bratrancem Filipem…teda Phuongem, víte, jak to nemá rád, když mu říkám Filip, ochutnávat kouzla Vietnamu.

Nemám co bych k tomuto dodal. Blu approved.

No a teď, když už letím na ten výlet do Asie, je načase zkusit nějakou netradiční kuchyni. Jakou? Uvidíte brzy.

Váš Blu.

čaj

Restaurace Garuda

Restaurace Garuda

Archiv pro měsíc: Listopad 2019

Zdar, Papoušci.

Dneska se mi stala zajímavá příhoda. Na pravidelných schůzkách s ptačími kamarády dneska padla zajímavá otázka. Kdybyste si měli vybrat kuchyň, kterou jste ještě nikdy nezkusili, ale chtěli byste ji zkusit, která by to byla? Padali tam různé odpovědi, někdo říkal nějakou Africkou, někoho by prý naopak zajímala typická strava islandských papoušků, já odpověděl například kuchyni karibskou, ale kolega Tučňák, který je v Praze na výměnném pobytu z Patagonie, zmínil kuchyni, která by mě ani nenapadla. Konkrétně kuchyni…no počkejte, schválně zkuste hádat, dám vám pár nápověd.

  • Této zemi se říká země tisíce ostrovů
  • Země má téměř 270 miliónů obyvatel
  • Základním ovocem tamní kuchyně je chlebovník
  • Má evropskou vlajku
  • Hlavním městem je Jakarta

Tak co? Po kterém bodě jste poznali, že se jedná o kuchyni indonéskou? Po té, co kolega Tučňák vyslovil své přání ochutnat kuchyni tohoto státu, projevil jsem nebývalý zájem to vyzkoušet s ním nebo i bez něj. Hledal jsem tedy, kde se dá najít indonéská kuchyně. No a světe div se, narazil jsem na jednu restauraci, která se právě na tuto kuchyni specializuje. Jmenuje se Garuda a nachází se v pražských Holešovicích.

Garuda je v překladu mýtický pták, takže už ten název mi byl velice sympatický. Představuje sílu a moc, takže vlastně je stejný jako já.

Vyletěl jsem tedy směr Holešovice a vydal se hledat toto gastrozařízení. Mohli byste ho poměrně snadno přehlédnout, protože svítících výloh je tu požehnaně, ale jen na jedné z nich můžete vidět název Garuda.

Ovšem uvnitř je tato restaurace opravdu nádherná, stylová. Je rozdělena do 2 hlavních částí. Nahoře je kavárna, kde si můžete dát pravou Jávskou kávu, a s ní jít do chill-out zóny. Ano, mají tu vlastní chill-out zónu, kde jsou příjemná křesla a nízké stolečky. Stěny jsou vyzdobeny indonéskými motivy. Dole se nachází restaurace. A tady je to snad ještě stylovější. Hlavní místnost je vyzdobena stromy, sochami tamní kultury a vůbec celkově máte pocit, že jste se ocitli přímo v exotické Indonésii. Je tu také malý salónek pro soukromé akce, kde jsou pohodlná křesla.

Interier
Interier

Vybíráme žvanec

Jídelní lístek obsahuje jednu indonéskou klasiku za druhou. Tím, že tato kuchyně není v Čechách moc rozšířená, tak jsem pro vás ochutnal o něco více dobrůtek než obvykle, abych si na ni udělal pořádný názor.

  • Polévka

Polévky jsem zkusil hned dvě. Nejprve jsem si objednal Soto Ayam. Jedná se o kuřecí vývar s trhaným masem, rýžovými nudlemi, vajíčkem, rajčetem a klíčky, podávaný s chilli a limetou. Tady upozorňuji ty, kteří neholdují ostré chuti, tu červenou věc si do té polévky dávat nemusíte. Já ovšem jsem po mexiku milovník pálivé chuti. Takže jsem to všechno smíchal dohromady a pak se nestačil divit, jaká dobrota se přede mnou ocitla. Velká pochvala.

Soto Ayam
Soto Ayam

Druhou polévku, Bakso Daging, jsem si dal čistě ze zvědavosti. Hovězí vývar s masovými kuličkami, vaječnými nudlemi a zeleninou. Chtěl jsem totiž ochutnat, nakolik bude jiná od klasického českého vývaru s knedlíčky a nudlemi. Odpověď? Totálně. Chuť je více do kysela, ale to je přesně to, co od této kuchyně očekáváte. Knedlíčky byly jemné a perfektně dochucené. Pochutnal jsem si.

Bakso Daging
Bakso Daging
  • Teplý předkrm

Jako předkrm jsem zvolil nejprve Sate Udang. Jedná se o opečené špízy z tygřích krevet s jemnou kari omáčkou. Jako velké plus musím zmínit, že krevety nechutnali tak, jako mražené z obchodu. Je vidět, že kuchař si tu dává záležet, aby chuť opravdu byla autentická. Omáčka byla jemná a perfektně se ke krevetám hodila.

Tygří krevety
Sate Udang

Jako druhý předkrm jsem si nechal přinést kachní závitky s křupavou smaženou cibulkou a domácí karamelovou sójovou omáčkou s medem, tamarindem a zázvorem. Jistě jste poznali, že se jedná o pokrm Bebek Lumpia. Tady také nemám co vytknout. Nikdy jsem to neměl, ale po ochutnání vím, že teď už mi to v jídelníčku chybí a chci další a další porci.

Bebek Lumpia
Bebek Lumpia
  • Hlavní chod

Hlavní chody jsem chtěl okusit různých druhů. Jeden bezmasý a jeden klasický. Jako klasický se jevilo Mie Goreng Aceh. Jedná se o jídlo z wok pánve. Máte na výběr, s čím si wok pánev dáte (kuřecí maso, hovězí maso, kachna, krevety, tofu a nebo tempe). Já zvolil kuřecí a udělal jsem moc dobře. Smažené nudle se zeleninou, omáčkou sambal a nakládaným salátem acar byly výborné a já si moc pochutnal.

Wok
Mie Goreng Aceh

Bezmasý pokrm jsem zvolil Bakwan Sayur. Jedná se o zeleninové placičky s galangalovou omáčkou. Také nevíte, co je Galangal? Je to velice zdravé koření, které nás chrání před nemocemi. A také perfektně chutná s kokosovým mlékem. Placičky byly přímo božské, křupavé, dochucené, a já nevím jaké ještě, ale prostě výborné. Tohle by se mi u mě mističce líbilo.

Bakwan Sayur
Bakwan Sayur
  • Dezert

Zajímalo mě, jaké dezerty se v Indonésii dělají, a tak jsem ochutnal všechny tři, co mají v nabídce. Začnu tím, co mě oslovilo nejméně, ale rozhodně to nebylo špatné. Kolak Pisang, neboli banán v kokosovém mléce s batáty a ovocem jackfruit. Měli jste někdy Jackfruit? V češtině se tomu říká chlebovník, protože když se prý osmaží, tak chutná jako čerstvě upečený chléb. Tady ovšem hrál jinou chutí. Lehce nakyslou. A fungovalo to. Možná by bylo lepší, kdyby kokosové mléko bylo trochu zahuštěné, protože chuťově tolik s batáty pak nehrálo, ale nemůžu si stěžovat. Znám milion horších dezertů. Věřím, že své fanoušky si jistojistě najde.

Kolak Pisang
Kolak Pisang

Druhým dezertem, a pro mě daleko zajímavějším, byl Pisang Goreng. Smažený banán v panko strouhance s kokosovou zmrzlinou. Tady už je to mnohem zajímavější. Chuť smaženého banánu mě velice oslovila a v panko strouhance byl krásně křupavý. Tohle byla trefa do černého.

Pisang Goreng
Pisang Goreng

Posledním dezertem byly Dadar Gulung, či-li palačinky plněné směsí ze sladkého kokosu s vanilkovou zmrzlinou. Bam…tohle bylo výborné. Jemné palačinky, sladký kokos. Kdo má rád českou kokosku, tak tímto receptem neprohloupí.

Dadar Gulung
Dadar Gulung

Pípnutí závěrem

Indonéska kuchyně mě velice překvapila. Je chutná, je zdravá a je lehká. Po dlouhé době jsem opět dokázal z restaurace odletět. A dokonce jsem měl pocit, že jsem udělal něco pro své zdraví. Atmosférou se této restauraci málo co vyrovná. Čas tam plyne úplně jinak a milá obsluha se o vás stará jako o nejváženější hosty. Velice oceňuji přesně takové podniky, kam když zaletíte, tak nemáte pocit, že se jdete najíst, ale že jdete relaxovat a odpočinout si po náročném dni.

Garuda…to je synonymum pro Blu approved.

No a příště zůstaneme v Asii a zkusíme zase něco nového, tentokrát z trochu známější kuchyně.

Váš Blu.

Nápoj

Pin It on Pinterest