Restaurace Zapomenutý čas

Restaurace Zapomenutý čas

Blu

Zdravím vás, Papoušci.

Pamatujete na tetičku straku? Ano, to je ta, co bydlí na Ořechovce a má luxusně vybavené hnízdo (nevím, kde to sehnala, ale přísahám na Gastroboha, že já na tom podíl nenesu). Tak přesně u té jsem byl na návštěvě. Krom toho, že už má zase nová zlatá zrcadla (Matěji? Dával sis pozor, jak jsem psal?), tak mi vyčetla, že prý v poslední době nedělám nic jiného, než že se cpu. No slyšeli jste to někdy? Jiným tetičky a babičky pořád něco nutí, a že neodletí, dokud všechno nesní, a ta moje mi nenabídla ani část svých luxusních zrníček. No „koupila“ mi tedy lístky do divadla, prý abych dělal i něco jiného, než jen se cpal. Inu teď budu chodit do divadla…a k tomu si plnit bříško dobrotami.

Do divadla se prý chodí slušně oblečen a do toho vinohradského obzvlášť. Vzal jsem si svá nejhezčí pírka a vyletěl jsem. Řekl jsem si, že spojím příjemné s užitečným, a tak bylo načase hledat v okolí divadla stylovou hospůdku, kde se skrýt před zimou. Hledal jsem a hledal, a pak jsem ji viděl. Zářila a svítila na mě, jako by říkala, pojď ke mně, něco zažiješ. A ten název…přesně padnul do mé nálady. Tadáááá restaurace Zapomenutý čas.

Jak jsem pípnul, zvenku je restaurace nepřehlédnutelná. Černá markýza a krásně podsvíceny panely, jako by lákaly Papoušky k návštěvě ve znamení luxusu. Nenechte se zastrašit rušnou ulicí, na které se nachází. Tohle totiž bude trefa do černého, pokud se chystáte do blízkého divadla.

Při vstupu nás vítají na zdi velikáni oboru. První, co mě napadlo při vlétnutí dovnitř: „Galerie slavných Herco-Papoušků za první republiky.“ Nechyběl nikdo, koho jsem viděl v černobílých filmech, které z klícky tak rád sleduji. Atmosféru první republiky doplňují obrazy starých bankovek, pověšených na zdech, a velké nástěnné hodiny. No Papoušci, tady ten název fakt sedí. Tady se vážně čas zastavil a vy máte pocit, že jste se ocitli v minulosti. Možná se vám zda, že dnes jsem naladěn na vážnější notu, ale věřte, že tady není důvod žertovat. Atmosféra je tu prostě dokonalá a vše dokresluje příjemná hudba.

Interier
Interier

Vybíráme žvanec

Pojďme ale k tomu, proč jsme přišli. Milí Papoušci nám přinesli jídelní lístek, který mimochodem na svých deskách nese fotku starých Vinohrad (malý detail, který ale potěší), a představili jejich speciální nabídku. Svatomartinské menu, které obnášelo tradičně husí speciality a svatomartinská vína. Jak se říká mezi námi gastroandulkami – Na Martina svatého, husu dej do bříška svého. A jak já si k tomu přidávám – Husičku si dej, dobrého vína nalej. Svatomartinské speciality jsem tedy musel ochutnat. Ale postupně.

Pečivo
  • Polévka

Začal jsem tedy polévkou. Husí kaldoun. Mnozí určitě znají, ale pro mě to byla novinka. Polévka prý dostala název podle husích drobů. Jedná se o hustou polévku z husích drůbků se silnou chutí. No a tady není co vytknout. Dostal jsem hustou polévku se silnou chutí plnou zeleniny a husího masíčka. Bomba a naprostá spokojenost.

Husí kaldoun
Husí kaldoun
  • Teplý předkrm

Teplý předkrm jsem tentokrát zvolil trochu netradiční. Vím, že jste zvyklí, že si dávám nějaké specialitky, ale dneska jsem dostal chuť na něco úplně obyčejného. Vybral jsem si pro svůj zobáček buřty na černém pivu. Říká se, že v jednoduchosti je krása a já tady objevil něco neobyčejného v tak obyčejném jídle. Vypadalo sice přesně tak, jak od tohoto pokrmu očekáváte, ale chutí se jedná o vyšší level gastronomie. Moc jsem si pochutnal.

Buřty na pivu
Buřzy na černém pivu
  • Hlavní chod

Vrhněme se na hlavní chody. Jako vždy jeden je málo. Nebyla by to svatomartinská večeře, kdybych si neobjednal husičku. Husa s brusinkovým zelím, domácími bramborovými špalíčky a houskovými knedlíky. V meníčku bylo napsáno, že mi bude přinesena čtvrtka husy. Ale už jsem si nepřečetl, že se jedná o skoro kilo masa. Nevím, kde ty husy pásli, ale vsadil bych krk, že Černobyl nemohl být daleko. Na porcelánovým tácu jsem dostal černobylskou husu nebo čtvrtku pštrosa. Chuťově se ovšem jednalo o výborného „pštrosa“. Brusinkové zelí bylo příjemně sladkokyselé a výpek z husy byl dostatečně silný a jakmile se vsákl do knedlíčků a špalíčků, tak se v mém zobáčku odehrál koncert dobré chuti.

Husa s brusinkovým zelím
Pečená svatomartinská husa

Jako druhý hlavní chod jsem si vybral místní specialitku. Mnoho lidí říká, že se jedná o delikatesu a také, že ne každému ona chuť sedne. Jedná se o krájený steak z iberského polodivokého prasete podávaný s opečeným bramborem a zelenými fazolkami se slaninou. Chuť je to opravdu prazvláštní a nemá nic společného s chutí klasického českého vepříka. Věřím, že si tento pokrm najde své fanoušky mezi milovníky gastronomie.

Steak z iberského prasete
Steak z iberského polodivokého prasete
  • Dezert

Co se týká dezertu, tak vás již asi budu nudit, ale opět jsem si vybral čokoládový fondant. Proč? Protože mi chutná. A hlavně pevně doufám, že se ho přezobu a přestanu na něj mít takovou chuť. Na talířku mi přistály tři minifondantky s višňovou omáčkou a oříškovou zmrzlinou. Mám pocit, že české restaurace tenhle dezert opravdu umí, protože i dnes musím hodnotit jen kladně. Po rozzobnutí fondantku se čokoláda krásně roztekla. Prostě dobrota.

Čokoládový fondant
Čokoládový fondantek s višňovou omáčkou a zmrzlinou

Čokoládové brownie se šlehačkou a višňovým coulis na první pohled vypadá velice podobně, jako fondant, ale chuťově je na tom úplně jinak. Tento hutný dezert z dezertní čokolády byl naprosto dokonalý. Sezobnul jsem ho jako jednohubku, ačkoliv byl skoro větší než já.

Čokoládové brownies
Čokoládové brownies

Pípnutí závěrem

Z restaurace jsem odcházel plný dojmů a příjemně naladěn na další kulturní zážitek. Jako by mě Papouščí velikáni vyprovázeli na druhou část večera. Mimochodem se jednalo o divadelní komedii Když ptáčka lapají…A opravdu mě to chytlo. Atmosféra, vtip, dialogy…doslova jsem se nechal dobrovolně chytit. O divadle ale někdy jindy. Já už byl ovšem lapen o chvíli dříve. Lapil mě příjemný gastronomický zážitek.

Tak co, Papoušci? Nechcete taky zajít do restaurace Zapomenutý čas? A pokud tu budete, zajděte i do divadla. Spojíte příjemné s příjemným.

Až budu chtít zapomenout na shon a ruch velkoměsta, tady si bidýlko vždycky najdu.

Blu approved.

Tak kulturně jsme naladěni, s vnitřní karmou sladěni a teď už to chce jen doladit plány na další zážitek. Kam se spolu podíváme? A mám tentokrát nechat svůj příbor doma? Nechte se překvapit.

Váš Blu.

Restaurace El Pueblo

Restaurace El Pueblo

Blu

Hola mis amigos,

¿Que tal? Doufám, že máte super náladu, jako já. Ptáte se, proč ji mám tak super? No to je přece jasné. Zase jsem si zaletěl do nějaké té súpr čúpr restaurace. Dneska jsem ovšem nedostal na nic chuť (teda ne že bych neměl na nic chuť, to já ji mám pořád), ale tentokrát jsem byl pozván na degustaci. Papoušci, já nikdy neviděl, jak taková degustace vypadá. Můj „kamarád“ krocan, kterému ale nikdo neřekne jinak než El Pavo, mě pozval do jedné restaurace v centru Prahy. No pozvání se přece neodmítá, natož když máte u hlavy revolver největšího drogového macha na jih od sochy svatého Václava (pokud byste se ocitli v ulici Ve Smečkách, tak vězte, že tady to má všechno pod drápem on). Nevěděl jsem, kam jdu, co budu jíst ani na co se připravit. Jediné, co mi El Pavo řekl je, že prý mám být v pět hodin připraven u koně na Václaváku.

Degustační menu. Co si pod tím představíte? No já si představoval hodně malých porcí jídla. I El Pavo mě ujišťoval, že ochutnám vzorky specialit jeho kuchyně. Zmetek jeden, ale o tom až později. Bál jsem se tedy, že budu z restaurace odcházet hladový, takže jsem se před návštěvou lehce najedl svých zrníček.

Sletěli jsme se tedy na předem určeném místě a El Pavo mě vedl směrem k jeho restauračnímu zařízení. Již z dálky jsem viděl rozsvícenou výlohu v zelené, bílé a červené barvě. Říkám si: „Itálie, super, to bude lehká večeře.“ Ale kdepak. Z blízka jsem již pochopil, že toto není Itálie, nýbrž Mééééchikoooo. Konkrétně mexická restaurace El Pueblo.

Jak už jsem zmínil, tak tahle restaurace je v této ulici nepřehlédnutelná. Osvětlení ve stylu mexické vlajky, okna zdobí kaktusy a uvnitř jsou vidět sombrera.

Při vstupu dovnitř vás okamžitě zasáhne mexická atmosféra. Připadáte si jak na mexickém venkově. To vše je navíc umocněno typickou mexickou hudbou. No prostě bájo. Nejdříve jsem si myslel, že to je poměrně malá a útulná restaurace, ale pak jsem sešel o patro níže a zjistil, že se jedná o velkou útulnou restauraci vyzdobenou. Vše do sebe zapadá. Oprýskané zdi, sombrera na stěnách, láhve od tequilly. Prostě vstupem do této restaurace se ocitáte v baru v Mexiku.

Interier

Co mi přistálo na stole

El Pavo si mě usadil ke stolu a přinesl mi nápojový lístek. Jsem v Mexiku, tak co jiného si dát než něco mexického. Dal jsem si tedy mexickou limonádu Jarritos a dva koktejly. Tequila sunrise a Mojito.

Tequila Sunrise
Tequila Sunrise
Mojito
Mojito

A pak už jsem jen čekal. Zlověstný úsměv El Pava mě lehce znepokojoval. Pořád jsem nevěděl, co přijde. Najednou se na schodech vynořil Papoušek, který nesl stříbrný tác. Přišel ke mně, a na stůl ten tác položil. A teď se dostáváme k tomu zmetkovi. Degustační menu totiž obnášelo:

  • Kukuřičné taco
  • Moučné taco
  • Sýrová quesadilla
  • Burrito
  • Chimichanga
  • Tortilla Nachos přelité sýrem cheddar
  • Fajitas
  • Steak z hovězí svíčkové
  • Vepřový steak
  • Kuřecí steak
  • Velká porce steakových hranolků
  • Velká porce zeleniny (rajčata, papriky, salát, jalapeňos)
  • 6 druhů omáček (guacamole, sýrová, pikantní, BBQ, salsa, zakysaná smetana)

Když jsem toto dostal na stůl, protočila se mi očička, žaludek začal na protest chrastit klíči a chuťové pohárky po shlédnutí tolika mexického jídla si nachystaly vědra vody. El Pavo si ke mně přisedl a jenom tichým hláskem pronesl: „Buen provecho, mi amigo.“

jídelní lístek
  • Smrtonosný talíř

No pustil jsem se tedy do toho. Začal jsem Burritem. Hned po prvním soustu jsem pochopil, že se tentokrát vážně přezobu. Tortilla plněná fazolemi a kuřecím masem je přesně můj šálek čaje. Na vrchu byl ještě roztavený cheddar a já to všechno sezobnul během pár vteřinek. Byl čas se vrhnout na další část mé skromné večeře.

Moučné taco. Jedná se o otevřenou tortillu plněnou kuřecím masem, sýrem a zeleninou. Maso mohlo být trochu slanější, ale pokud si taco namočíte do jedné z omáček, tak se vám v zobáčku rozvine harmonie chuti. Stejně tak, když si dáte kukuřičné taco. Náplň byla stejná, ale křupavá kukuřičná placka dává tomuto jídlu úplně jiný rozměr. Tohle mě vážně baví.

Pokrm, o kterém jsem před návštěvou nikdy neslyšel, Chimichanga, byl pro mě zahalen záhadou. Nevíte, co je uvnitř, ani nevíte, co očekávat. Po rozzobání smažené tortilly se na mě usmála restovaná fajitas zelenina. Skvěle dochucená, šťavnatá a strašně dobrá. Pro mě určitě překvapení na talíři.

Tác s jídlem

Pořád jsem si říkal, kde je ta pověstná pálivost mexických pokrmů. Prozatím vše bylo jemné jen s jemným nádechem chilli. Dalším pokrmem, který jsem zkusil byla sýrová quesadilla. Jestli jsem někde nečekal pálivou chuť, tak je to právě tady. Zapečená tortilla plněná sýrem, kde tam může být něco pálivého? Po prvním soustu jsem však mé chuťové buňky začali bít na poplach. „Oheň v zobáčku, oheň v zobáčku!!!“, křičely mé chuťové buňky. Vědra s vodou došla, volejte hasiče, pomyslel jsem si. Viděl jsem, jak se El Pavo jen lehce usmívá. Nechtěl jsem mu udělat radost, aby viděl, že mě dostala paprička jalapeňo zapečená v quesadille. Zachoval jsem kamennou tvář, jen po lícních pírkách mi skapávala slzička na znamení smutku nad ztrátou chuti.

Posunul jsem se tedy k dalšímu pokrmu, které neslo název Fajitas. Vždycky jsem měl představu, že fajitas je nějaká masová směs. Tato představa se ukázala jako mylná. Jedná se o grilované kousky masa se zeleninou (zde cibule a paprička). Kuřecí maso bylo tak jemné, až se rozpadalo v zobáčku a zároveň velice šťavnaté. Veliká dobrůtka.

Interier

Samozřejmě, že po celou dobu jsem si přikusoval dozlatova upečené hranolky a nachos přelité sýrem. K tomu tady není, co dodat. Příloha, která se přesně k takovému jídlu hodí.

Na tácu zůstala poslední část mého pokrmu (zeleninu nepočítám, tu nechám Kozlovi). Grilované steaky již nakrájené na malé kousky. Nejprve tedy hovězí. Perfektně grilované hovězí, přesně tak, jak má moje bříško rádo. Hezky na medium s přirozenou chutí masa. Příjemně dochucené. Vepřový steak byl trochu tužší, ale nic, co by můj zobáček nezvládl. Kuřecí steak byl naopak krásně měkký a šťavnatý. Všechny omáčky k masům ladily.

Já už viděl, že tohle plato mexických dobrůtek dokážu sníst. Teď jsem to byl já, kdo se potutelně na El Pava usmíval a popíjel svůj koktejl. V jeho očích se mísilo překvapení se zlostí. Nikdy nevěřil, že andulka jako já dokáže sníst tolik mexických specialit. Ale já to dokázal.

  • Dezert

A abych El Pavovi dokázal, že já se něčeho jen tak nezaleknu, nechal jsem si přinést jídelní listek, abych zatloukl ještě sladký hřebíček do jeho zkažené nálady. Nemusí vědět, že se nemůžu ani hnout. Tady jde o princip, že nejen on je macho. I my andulky jsme macha. Někdy spíš macha tea, ale to je teď vedlejší – teď šlo o čest.

Nechal jsem si donést dvě mexické specialitky. Tortilla plněná čokoládou a posypaná ořechy, podávaná se zmrzlinou. Ano přesně toto se skrývá pod názvem Tortilla con chocolate y helado.

Tortilla con chocolate y helado
Tortilla con chocolate y helado

A Churros. Velice chutný dezert. Trochu mi těsto připomíná tradiční český věneček. Zde se ovšem jedná o tyčinky obalené ve skořicovém cukru. Tohle musíte ochutnat. Tohle je ten správný hřebík do El Pavovi rakve.

Churros
Churros

Pípnutí závěrem

Víte, jedno jsem vám neřekl. Měl jsem u El Pava jistou formu dluhu. On mi ovšem dal velkorysou nabídku. Pokud dokážu sníst jeho Grande Plato del Pueblo, odpustí mi jeho splacení. Tímto jsme s El Pavem srovnaní. Ptáte se, co to bylo za dluh? O tom však až příště. Příště však už budu na mexickou kuchyni připraven a sem zaletím ještě několikrát.

El Pueblo, ode mě máš určitě Blu Approved.

No a kam dál? Já už vím a co vy?

Váš Blu.

Restaurace Cerreto

Restaurace Cerreto

Blu

Zdravím všechny Papoušky.

Byli jste už někdy v divadle? Určitě ano, ale já tam byl dneska poprvé. Dostal jsem pozvánku do divadla Gong v Praze na komedii Natěrač. Nebojte, nebudu vám tady psát děj divadelní hry, od toho tady nejsem, ani nejsem divadelní kritik (zatím). Jen vám říkám, že pokud budete mít možnost toto představení navštívit, tak určitě toho využijte. Smál jsem se od začátku do konce. Ale teď z jiného soudku.

Na divadlo jsem se dostavil moc brzy, to víte, na nebi tentokrát žádná ptačí zácpa nebyla a já proletěl přes Prahu jako orel. Takže co s časem, který jsem ušetřil? No jasně, něco pro vás navštívím. Hned vedle divadla jsem objevil restauraci. Říkám si, proč ne? Proč nezkusit něco neplánovaně? Třeba budu velice mile překvapen. Jednalo se o italskou restauraci Cerreto.

Již z venku vypadá restaurace poměrně luxusně na to, že se nachází v přízemí jednoho z kleckobloků. No znáte to – dům nevypadá moc hezky, tak ani nemáte velká očekávání. Ale tohle se povedlo. Opravdu exteriér moc hezký a přívětivý, že láká kolemjdoucí Papoušky alespoň na sklenku vína.

Po vstupu mě překvapuje, jak velká tahle Ristorante je. Jakým prostorem oplývá. A hlavně, jak příjemně se hned po vstupu cítím. Byl jsem usazen ke stolu. Příjemnou atmosféru dokreslovala italská hudba, která decentně hrála z reproduktorů.

Interier
Interier

Vybíráme žvanec

  • Studený předkrm

Jídelní lístek nabízí jednu italskou specialitu za druhou. Italsky moc neumím, snad jen to, co každý. Mozzarella, Pizza, Pesto, Pasta, Pepperoni a Tutti Frutti. Ale řekl jsem si, že okusím něco opravdu italského. Začněme tedy studeným předkrmem. Vitello Tonnato. Nebýt vysvětlivek nevěděl bych, co to je. Vitello znamená tele, Tonna je tuňák. Takže mi byli donesena na tenké plátky nakrájena telecí kýta s trochou tuňákové pasty. Telecí bylo krásně marinované v bílém víně a mělo výbornou chuť. Tuňáková pasta byla také moc dobrá, ale raději jsem si jí dal s čerstvou bagetkou než abych ji jedl s telecím. Ale jako předkrm to bylo velice osvěžující.

Vitello Tonnato
Vitello Tonnato
  • Polévka

Polévky jsem si objednal hned dvě. Jak už víte, tak květákový krém mám moc rád. Jak obstojí zdejší krém z pečeného květáku a sušenou pancettou? Obstál na výbornou. Chuť byla sice trochu odlišná od klasických květákových krémů, ale to nebylo vůbec na škodu. Chvíli jsem přemýšlel, kde je ta pancetta, ale nakonec jsem ji našel na dně mističky. Přiznám se, že pro mě ji tam mohlo být trochu více.

Krém z pečeného květáku s pancettou

Když se řekne Itálie, tak si spousta Papoušků vybaví rajčata, jako nedílnou součást tamní kuchyně. Zuppa di Pomodoro tedy byla jasnou volbou. Jednalo se o rajčatový krém s pěnou z mozzarelly fior di latte a bazalkovým olejem. Nejsem fanoušek rajčatových polévek, ale jak sakra udělali takovouhle dobrotu? Vždyť to bylo sladké a chutnalo to jako delikatesa? Nebylo to ani extra husté, jako jiné rajčatové polévky. Vlastně ačkoliv byla horká, tak vlastně byla příjemně osvěžující.

Zuppa di Pomodoro
Zuppa di Pomodoro
  • Hlavní chod

To by nebyla návštěva italské ristorante, kdybych si neobjednal pizzu a těstoviny. Pizzu jsem tentokrát zvolil Messicanu (rajčata, mozzarella, pikantní salám, cibule, vejce a olej peperoncino). Vím, že se říká, že nejlépe chuť pizzy poznáme na klasické Margharitě, ale já si myslím, že pokud je pizza dobrá, tak to poznáte v každé variantě. Nejdříve vám řeknu, jak mám pizzu rád já. Tenké těsto, sladko-kyselo-slaný rajčatový potěr, jemná chuť sýru a hlavně malé okraje. Tak a teď se pizzaři ukaž, co umíš. Výhodou je, že pizza se dělá přímo v peci před vašima očima, takže můžete poočku sledovat, co je vám připravováno. A je to tu. Už to nesou. Vzhledově vypadala velice dobře. Barvy byly jasné, okraje malé, no vypadalo to nadějně. Uzobnul jsem tedy první kousek. A Papoušci, když na italskou pizzu, tak tady to můžu jenom doporučit. Má vysoká očekávání byla naprosto naplněna. Tenké těsto, sladko-kyselo-slané sugo, sýru tak akorát, no prostě fakt kvalitní pizza.

Pizza Messicana
Pizza Messicana

Těstoviny jsem zvolil úplně náhodně. Zkusil jsem Linguine Alla Montanara. Což v překladu znamená: Širší špagety s kousky marinovaného hovězího masa, rozmarýnem, konfitovaným česnekem, chilli, cherry rajčátky a hoblinami parmazánu. Papoušci a Papouškyně, jestli se tohle všechno dá říct jedním slovem Montanara, tak je italština geniální jazyk. Co kdyby to bylo bez chilli? Bylo by to Montanar? Nebo Ontanara? Nevím, ale každopádně to, co mi přinesli bylo velké a velice pozitivní překvapení.

Víte, já jsem odkojen českou kuchyní, a tam když se řeknou těstoviny, tak to většinou znamená velice těžké jídlo pro mé malé bříško. Ovšem tohle bylo tak lehké, snadno stravitelné. No já bych si normálně to dal klidně dvakrát. Samotné těstoviny byly al dente, marinované hovězí mělo výbornou nasládlou chuť. A ty všechny chutě, které se tam mísily, jen podtrhovalo chilli. Pane Papoušku s vysokou čepičkou, děkuji vám.

Linguine Alla Montanara
Linguine Alla Montanara
  • Dezert

Dezerty jsem volil dva. Jeden osvědčený a jeden, který jsem dosud měl jen v českých restauracích, kde mi moc nechutnal, ale chtěl jsem mu dát šanci v pravé italské restauraci. Tiramisu – pro mě obrovské překvapení. Vlastně jsem zjistil, že jsem nikdy pravé italské Tiramisu neměl. Je to přesně ten typ dezertu, který si dám už jedině v italské restauraci. Hořké kakao na povrchu se krásně mísilo s chutí mascarpone. V překladu prý znamená „Rozvesel mě“ – a to se tady maximálně povedlo.

Tiramisu
Tiramisu

Osvědčená klasika, která však ne všude je dobře udělaná, je čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou. To by však nebylo Ristorante Cerreto, aby se tady něco nepovedlo. Zabořil jsem zobáček a čokoláda tekla a tekla. Perfektně připravený fondant a k němu pravá domácí italská zmrzlina. Nemůžu si pomoci, ale opět na jedničku.

Čokolídový fondán
Čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou

Pípnutí závěrem

Byl jsem překvapen. Opravdu mohu říci, že jsem byl maximálně překvapen. Interiér, jídlo, obsluha. To vše tvořilo italskou symfonii večera.

Najedl jsem se dosyta, ale vůbec nemám pocit těžkého bříška. Mám pocit, že po dlouhé době mohu z restaurace odletět a nemusím se valit po zemi. Nemohu si pomoci, ale musím konstatovat, že ten den jsem viděl hned dvě představení. Nejen divadelní, ale i kulinářské. Chcete zakusit kousek Itálii v ruchu velkoměsta? Potom se tady určitě stavte. Nebudete litovat.

Blu approved

Tak Itálii máme za sebou a teď to chce něco zase něco nového, co jsem ještě nezkusil. Kam to bude? To se brzy dozvíte.

Váš Blu.

Restaurace Kastrol

Restaurace Kastrol

Blu

Ahoj Papoušci,

Tak nám naplno udeřil podzim. Sice později než se očekávalo, ale přišlo to. Listí se zbarvuje už do hněda, ale sem tam se ještě drží v korunách stromů, kdežto ty slabší kusy rovnou páchají sebevraždu skokem k zemi. Teplota klesla a já pomalu cítím, že bude čas si na naše výlety za jídlem brát teplejší pírka. A jak mi tak fouklo do klece a já se otřásl zimou, uvědomil jsem si, že bych opět mohl někam zajít. No jo, ale kam? Co bych vám tak mohl představit? Byli jsme spolu už na výletě na Farmě, na statku, v Arménii, V Koreji, u babičky…no prostě něco jsme spolu už proletěli. A kam teda tentokrát?

Já nevím, jak vy, ale já ulítávám na české kuchyni. Přijde mi, že česká kuchyně, když se umí dobře podat, tak může konkurovat i světově známým kuchyním. Pojďme se teda podívat do restaurace, kde tu českou kuchyni kombinují s moderní gastronomií a věřte mi nebo ne, uměj ji podat.

Vydal jsem se do pražských Stodůlek, konkrétně na Ohradské náměstí. Právě zde se nachází restaurace Kastrol. Když jsem sem přilétal, tak jsem se trochu vyděsil. Viděl jsem totiž už z dálky paneláky, a tak jsem se bál, že se bude jednat o nějaké zapadlé místo v přízemí jednoho z těch kleckobloků. Ale mýlil jsem se. Restaurace se nachází ve staré zástavbě Velké Ohrady. Ze starého statku v původní zástavbě zde udělali příjemnou gastro-klícku, která svým exteriérem v přítmí zapadajícího slunce vypadá velice romanticky a tajemně. (Hernajs, já jsem ale romantik).

Hned při vstupu jsem si všiml, že tu přede mnou už byl kolega Hejlík. My ptáci prostě víme, kam zajít nadlábnout se. Interiér restaurace mě zaujal svou prostotou. Je to taková kombinace venkova a severského designu. Prosté, ale útulné. Na stěnách mě zaujali staré fotky, které ukazují, jak statek vypadal v dobách, kdy místo vedle stojícího sídliště bylo jen pole.

Interier

Nechtěl jsem nijak riskovat a do restaurace jsem šel na indiána. Z doslechu totiž vím, že tu bývá poměrně plno a já chtěl mít jistotu, že se nebudu muset stěhovat do nějaké jiné restaurace. Stůl tedy už byl pro mě připraven.

Vybíráme žvanec

Jídelní lístek mi nabídl poměrně zajímavé specialitky, které jsem se již dlouho chystal ochutnat. Vybral bych si snad celý jídelní lístek, ale to by ze mě už nebyla gastro-andulka, ale spíš gastro-tlusťoušek. Co jsem tedy pro vás ochutnal?

jídelní lístek
  • Studený předkrm

Začněme studeným předkrmem. Tady mi v jídelním lístku padlo do očička hned několik pokrmů, ale nakonec jsem se rozhodl pro zvěřinovou paštiku s brusinkovou omáčkou a domácí banketkou. Na zvěřinové paštiky jsem nikdy moc nebyl, ale tato mě velice překvapila. Byla jemná a velice chutná. Velkým plusem byla ještě teplá houstička, která se k sladko slané kombinaci paštiky a brusinkové omáčky velice hodila.

Zvěřinová paštika
Zvěřinová paštika

Druhým předkrmem byl pokrm, který jsem právě chtěl dlouho ochutnat. Všude je to uvedeno jako naprostá delikatesa. Jedná se o Terinu z kachních foie gras. Společně s tím na talíři dostanete ještě plátky uzených kachních prsou, karotkové chutney, malinové coulis a domácí briošku. Musím uznat, že někteří Papoušci dokážou na talíři vykouzlit něco úžasného. Tohle byla pastva pro oči. Kouzelný talíř. Ale pojďme k chuti. Nikdy jsem foie gras neměl, ale z doslechu jsem měl vysoká očekávání.

A má očekávání byla naplněna. Všechny komponenty jsem ochutnával poprvé a všechny komponenty byly skvělé jak samostatně, tak hlavně když se jejich chutě smíchali dohromady. Foie gras, sladké malinové coulis, slaná kachní prsa, karotkové chutney, to vše vykouzlilo v mém zobáčku explozi uspokojení, a i kdybych už nic jiného neochutnal, tak z této restaurace budu odcházet spokojen.

Foie gras
Terina z kachních foie gras
  • Polévka

Ale já toho pro vás ochutnal mnohem více. Pokračujme tedy polévkami. Vývar s masem a domácími nudlemi. Nutno říci, že po předkrmu byla očekávání vysoká. Vývar byl chuťově velice dobrý. Možná bych nechal promlouvat chuť vývaru na úkor zeleniny a masa, ale to je jen malá výtka.

Domácí vývar
Vývar s masem a domácími nudlemi

Druhou polévkou byl květákový krém. Tady opět musím kuchaře maximálně pochválit. Často se mi stává, že květákový krém je málo dochucen, nebo naopak zase přechucen třeba muškátovým květem nebo solí. Z této polévky jsem měl pocit, že ji vařila babička na chalupě. Jemná, bez velkých kousků květáku, ale přesto vynikající silná chuť této zeleniny. Nezbývá mi než smeknout svou čepičku.

Květákový krém
Květákový krém
  • Hlavní chod

S výběrem hlavního chodu jsem měl lehké problémy. Opravdu jsem nevěděl, co si vybrat. Ale ne proto, že by mě nic neoslovilo, ale naopak, oslovilo mě téměř vše. Nakonec jsem se rozhodl, že vyzkouším konfitovanou půlku kachny s červeným i bílým zelím, houskovým a bramborovým knedlíkem. Říkejte mi klidně kanibalistická andulka, ale já prostě miluju kachnu. Očekával jsem nějakou degustační porci kachny, protože si přiznejme, že kdo by snědl půlku kachny.

Ooo, jak já jsem se zmýlil. Přinesli mi asi dvoukilové hovado, které na sobě mělo snad kilo a půl masa. K tomu poctivé dva houskové knedlíky, dvě bramborové koule, půl kila červeného a půl kila bílého zelí. Jakmile jsem to uviděl, věděl jsem, že je se mnou amen. Že odtud neodletím, ale buď se v lepším případě vyvalím, nebo v horším budu sedět v restauraci na bidýlku navěky. No nedalo se nic dělat. Správná andulka se žádného jídla nebojí a velikost porce ji nezaskočí. Zabořil jsem tedy zobáček do kachny, a znova a znova. Po půl hodině přede mnou zel prázdný talíř. Dalo to zabrat, ale taková dobrota se přece nenechá tetám slepicím na dvorku.

Masíčko bylo šťavnaté, odpadávalo od kosti a rozplývalo se na jazyku. Bílé zelí bylo na mě trochu kyselejší, ale červené bylo krásně slaďounké a moc mi chutnalo. Knedlíky byly domácí a jen podpořili celkový dojem z jídla. Kachní bomba.

Konfitovaná kachna
Konfitovaná kachna se zelím a knedlíky

Druhé hlavní jídlo jsem si dal divočáka. A hádejte, mám to radši se šípkovou nebo se zelím. No jasně, že se šípkovou. Takže kančí ragú se šípkovou omáčkou a opečenými bramborovými noky byla jasná volba. V podstatě to byl jeden z důvodů, proč jsem sem zaletěl. Ovšem opět jsem dostal porci, jak pro regiment. To už jsem opravdu neměl ponětí, kam tohle narvu. Možná zkusím zahrát sysle a dám si to do lícních kapes. Ale tam se toho moc nevešlo. No muselo se to holt vejít ještě do bříška.

Kanec se jen po zaboření zobáčku rozpadal na jednotlivá vlákna. Takhle si představuji udělanou zvěřinu. Bramborové noky byly na povrchu křupavé, ale uvnitř krásně jemné. To vše dokreslovala nasládlá šípková omáčka. No Papoušci, tohle musíte zkusit taky.

Kančí ragú se šípkovou omáčkou
Kančí ragú se šípkovou omáčkou a opečenými bramborovými noky
  • Dezert

Dezertíky jsem tentokrát chtěl jen ochutnat, abych věděl, co sladkého tady mají. Borůvkový koláč se šlehačkou byl moc dobrý, jen byl trochu tvrdší, což můj zobáček nesel trochu hůře. Chuťově však nemůžu říct nic proti.

Borůvkový koláč
Borůvkový koláč

Čokoládový koláč se slaným karamelem byl také výborný. Snad jen, kdyby ho podávali ještě teplý, tak bych to ocenil ještě více, ale opět chuť byla výborná.

Čokolídový koláč
Čokoládový koláč

Pípnutí závěrem

No co dodat? Já ani nevím. Je vidět, že tady to mají v hlavě srovnané. Jídla jsou opravdu výborná, krásně naservírovaná, obsluha velice milá. Hejlíku, nedivím se, že se ti tu líbilo. Jak říkám, my ptáčci prostě víme, kam na jídlo.

Nemůžu říct nic jiného než Blu approved.

A co dál? Že bych se konečně podíval někam za moře? Uvidíme.

Restaurace Babiččina beseda

Restaurace Babiččina beseda

Blu

Ahoj, Papoušci,

Stalo se vám někdy, že se vám zastesklo po domácí kuchyni? Kdy babička nosila na stůl dobroty právě uvařené? Kdy to u stolu vonělo čerstvě upečenou kachnou, z kuchyně byla cítit vanilka a na peci nebo u kamen kynulo těsto na buchty? Já se vám přiznám, že dneska to přišlo na mě. Potřeboval jsem si spravit chuť po tom suchém zrní, co jsem jedl celý včerejšek. Zasedl jsem tedy k internetu a hledal nějakou domáckou kuchyni.

Chvíli mi to trvalo, ale povedlo se mi najít kouzelnou restauraci. Nachází se v pražských Klánovicích a jmenuje se Babiččina beseda. Po minulé zkušenosti jsem však nechtěl riskovat a letěl jsem na indiána. Vyletěl jsem tedy za dobrodružstvím a za plným bříškem. Restaurace se nachází na klidném místečku v klasickém domečku. Venkovní nápis jasně láká kolem letící Papoušky na domácí dlabanec.

Při vstupu do restaurace na vás hned dýchne domácká atmosféra. Čtyři místnosti ve mně hned evokovali babiččin domeček. V první malinké místnůstce se nachází výčep a jeden vysoký stůl. Ovšem babiččinu výzdobu zde reprezentují vysoké kredence, kde má obsluha ukryté své poklady.

Interier

V dalších místnostech na vás čekají čalouněné židle, staré fotografie na zdech, vysoké dřevěné skříně a spousta malých detailů, díky kterým máte pocit, jako byste se ocitli u své babičky doma.

Interier

Vybíráme žvanec

Nemohl jsem se dočkat až si budu moct objednat dobrůtky od babičky. Před tím vším mi však donesli misku s čerstvým, ještě teplým pečivem a paprikovou pomazánku. Musím říct, že vědí, jak rozdráždit můj zobáček.

Pečivo
  • Studený předkrm

Předkrm byl dneska ve znamení masa. Nejprve jsem si dal pražskou šunku v medu a chilli s vejmrdou. No také jsem nevěděl, co to vejmrda je. Název to je prapodivný, a tak jsem byl napjatý, jak struna u houslí, co mi přistane na stole. Ukázalo se, že se jedná o směs křenu, jablka a octu s cukrem. Byla to vskutku zajímavá chuť a umím si představit, že dříve velice oblíbená. Medová šunka mi chutnala moc. Byla lehce pikantní po chilli a hezky nasáklá medem. V kombinaci s vejmrdou a čerstvým chlebem jsem si moc pochutnal.

Pražská šunka v medu a chilli s vejmrdou
Pražská šunka v medu a chilli s vejmrdou

Čekal jsem na restauraci, kde na mě v předkrmech bude koukat jedna položka, kterou jsem chtěl už delší dobu ochutnat. Hovězí tataráček s topinkami. A tady na mě čekal, smál se na mě z jídelního lístku a jako by na mě volal: „Ochutnej mě, zkus mě. Neodoláš.“ A měl pravdu. Neodolal jsem a poprvé ozkoušel tataráček. Na talíři vypadal velice hezky, ale to víte, měl jsem k tomu jídlu respekt. Opatrně jsem si teda namazal trochu tataráčku na topinku a ostýchavě si kousnul. Na jazýčku se mi rozehrála harmonie chutí. Taková dobrota. Česnek, výborně ochucené maso, topinka. To všechno k sobě tak šlo a já pochopil, že tataráčku se již není třeba bát a snědl jsem ho na posezení.

Hovězí tataráček
Hovězí tataráček
  • Polévka

Přesuňme se k polévkám. Slepičí vývar s celestinskými nudlemi byl velice silný a chuťově vyvážený. Oceňuji, že nebyl sladký po mrkvi, ani přesolený, jako se mi někdy v restauracích stává. Sezobnul jsem ji jedna radost.

Domácí vývar
Slepičí vývar

Druhá polévka, gulášová, byla také moc dobrá. Nebyla příliš hustá, obsahovala velké kusy brambor a masa. Bylo poznat, že tady si babička dala záležet a nepoužila žádná chemická zahušťovadla.

Gulášová polévka
Gulášová polévka
  • Hlavní chod

Hlavních chodů bylo na výběr mnoho. Jeden zněl lépe než druhý. Rozhodl jsem se zkusit babiččiny tagliatelle s vepřovou panenkou, dijonskou hořčicí, sušenými rajčaty a parmazánem. Al dente těstoviny s hořčičnou omáčkou mi přišly jako nebe v zobáku. Moc jsem si pochutnal, ale musím varovat ty, co nemají nafukovací žaludek, jako já. Dostat do sebe celý talíř je opravdu pro velké jedlíky a věřte nebo ne, i já jsem s tím měl co dělat. Ale chuťově opět nemám co vytknout. Snad jen maso mohlo mít trochu výraznější chuť, aby nebylo přebíjeno chutí smetanové omáčky. Ale to je jen malá výtka na výborném chodu.

Tagliatelle s vepřovou panenkou
Tagliatelle s vepřovou panenkou

Vepřové panenky není nikdy dost, a tak i druhý hlavní chod byl z vepřové svíčkové. Grilovaná vepřová panenka s dijonskou hořčicí a gratinovanými bramborami. Ano nejen na panenku, ale i na dijonskou hořčici jsem dneska měl obrovskou chuť. Dva špalíčky panenské svíčkové, kostka gratinovaných brambor a omáčka. Ale ne ledajaká omáčka. Nasládlá, perfektně dochucená a jedním slovem mňamózní. Někdo v komentářích na mé předešlé návštěvy použil slovo porno v hubě…Nevím, co to je porno, nevím, co to je huba, ale sem to určitě padne taky. Prostě porno v hubě.

Grilovaná vepřová panenka
Grilovaná vepřová panenka
  • Dezert

Návštěva se blížila ke konci a já musel vybrat nějakou sladkou tečku na závěr. Sáhnul jsem tedy po banánovém koláči. V jídelním lístku ho nehledejte. Babička každý den upeče nějaké překvapení, které vám pak naservíruje. Banánový koláč byl však naprosto vynikající a určitě s láskou pečený. Nevím, jestli jsem lepší koláč vůbec kdy zobal. Netuším, co tam budou mít zítra dobrého, ale pokud tam budou mít toto, tak neváhejte a určitě objednejte…aspoň dva kousky.

Borůvkový koláč
Banánový koláč

Na závěr jsem chtěl zavzpomínat na dny, kdy jsem byl ještě malé pískle a krmili mě kašičkami. Objednal jsem si tedy krupicovou kaši s karamelizovanými jablky. Krupicovou kaši znám, ale takovou tedy ne. Po prvním soustu jsem nejen si vybavil své dětství, ale dětství těch Papoušků, kterým tato babička tuto kaši vařila. Sladká, skořicová chuť, která kontrastovala se sladkokyselými jablíčky. Prostě lahoda.

Krupicová kaše
Krupicová kaše s karamelizovanými jablky
  • Nápoje

U babičky se alkohol nepije, tedy ne že by ho neměli, ale k babičce se chodí pro potěšení. A co jiného si dát u babičky než dobrý domácí čaj. Já jsem si dal šípkový a musím říct, že s medem a citronem mi nadmíru chutnal. Pro zahnání malé rýmičky, která na mě sedá to byl ideální nápoj.

Domácí čaj
Domácí čaj

Pípnutí závěrem

No, co tady říct závěrem? Narovinu říkám, že jsem v těchto končinách takový gastronomický klenot vůbec nečekal. Nejen jídlo zde ale je vynikající, ale i interiér je stylový a personál velice milý. Naprostým překvapením pro mě byla čekací doba na jídlo. Na polévku jsem čekal asi 3 minuty, na předkrm asi další 2. Po dojedení předkrmu se mě obsluha zeptala, jestli mají s výdejem hlavního chodu počkat 10 minut nebo mi to mohou přinést hned. V kuchyni tedy nejspíš vaří Kolibříci.

Co dodat? Jenom Blu approved

No a kam teď? Dostal jsem chuť na něco pikantnějšího. Těším se na vás, Papoušci.

Váš Blu.


Pin It on Pinterest